Interitus

Deborah

Balada

V očích démona vidím svou vlastní krev
srdce hlubinu naplnil‘s dřevěným kůlem
pohřbil jsi věci, které jsem kdys znal
a víru, víru tu jsi mi vzal

Naději vyrval jsi z mého srdce
jak z dlaní růži poslední
jsem odsouzen bloudit věčností
za svitu hořících pochodní

Strach v očích bez lesku
kroky co padají do ticha samoty
hledám útěchu v šípech stříbrných
ztracen v hlubině vlastního osudu

Když déšť tančí v korunách stromů
vracím se z hrobu, abych zajal Tvou duši
do Tvého spánku, kde jsi bezbranná
tak nádherně bezbranná …lásko

Ach …lásko …
pohřbila jsem Tě zaživa
a teď jsi králem mých snů
králem snů navěky

Když se blížím k Tvému hrobu
cítím jak dýcháš
jsem královnou Tvé bolesti
královnou bolesti navěky

Slyším ozvěnu, jak tlučeš na víko rakve
v dlaních mých je opuštěn kříž
slzy padají na růže, které
dávno povadlé jsou

Když déšť tančí v korunách stromů
vracíš se z hrobu, abys zajal mou duši
v mém spánku, jsem tak bezbranná
tak bezbranná …lásko

Deborah

Podívej se do černého křišťálu
a řekni co vidíš
Budoucnost je temná

Deborah, sedla sis na chrámové schody
Deborah, v Tvých slzách utápí se svět

A Tredon do rukou lásku vzal
do dlaní krásu, co zabíjí
a srdce v zajetí jedu jest

Tak řekni ještě co vidíš
je-li cesta, kterou osud nepoznal, tak řekni
zda dýku zbarví má krev

Deborah,usedla jsem na chrámové schody
Deborah,v mých slzách utápí se svět

V beznaději a v slzách klopýtáš,
vidím smrt, která přichází
Deborah, budoucnost je temná

Já vím, že smrt je tichá
žádné stopy po slzách, já vím, že
jen dýka čeká na mou krev

Spatřil jsem tělo Tvé
na chrámových schodech
chladné jako smrt sama

Pavučiny stínů

V zajetí svíce můj duch zas ožívá
již nejsem tentýž, jsem změněn osudem
chci vzkřísit naději, rozetnout svá pouta
očistit tělo od prokletí hříchů

Letní déšť proniká mým šatem
něžně mne hladí, stéká mi po tváři
má mysl plyne, jak řeka staletím
vzpomínky na život v pavučinách stínů

Mé růže kvetou černým plamenem
ostré trny na Tvé cestě k poznání
již nejsi tentýž, jsi změněn osudem
již nejsi tentýž, …poznal jsi pravdu

Poslední růže

Slunce zapadá a svíce jež hoří
pálí do očí zpustlých v obrazu Tvém
poslední růže zbývá rudá jak krev
podávám ji prázdnými dlaněmi Tobě

Pár kapek vína na dně kalichu
smáčím své rty jak polibek, přísaha věrnosti
a meč je v mých rukách, jak déšť mé vlastní duše
zvedám jej k přísaze věrnosti, odpusť má slova

Strach

Morbidní pravda z druhé strany
pramínek krve a Tvůj další život
bludný kruh a věčná ikona
svatý obraz, co nebyl nikdy zrozen

Je před bouří a Tvůj čas čeká
namísto strachu jen krkavčí křídla
třinácté pozvání a zahrada snů
deváté zrození a slepá hradba života

Pavoučí kněz a doteky snů
věčné rozbřesky uprostřed čekání
prokletí zvonů já slyším své srdce
křik ticha, já volám sám sebe

Utajený Bůh

Bílý oltář, černá záře
ustrnulá tvář, křičící bolestí
Doprovázej mne na křížové cestě
pro mne zpívej tisíceré hosana
zatloukej hřeby do mých dlaní
otevři duši pro mé jméno
přijmi mou smrt …

Utajený Bůh, mistr světla
tichý učeň, bezmocnosti
Skrytá pravda, v pěti cípech
obraz cesty, mučedník života

Tredon (Deborah part two)

Kráčím deštivou podzimní nocí
spadané listí hladí kroky mé
spatřím Tvé jméno, tam hluboko v dálce
s očima v slzách vidím hrob Tvůj

Vidím oči Tvé
vidím oči v slzách Tvých
slyším ústa Tvá
slyším ústa volat jméno mé

Vidím dlaně Tvé
vidím růže v dlaních Tvých
slyším kroky Tvé
slyším , jak se kroky blíží Tvé

Zahrada mrtvých nymf

V zahradě mrtvých nymf
listí padá do útrob země
v zahradě mrtvých nymf
vidím stát jen sama sebe

V zahradě mrtvých nymf
vidím, jak listí padá do útrob země
v zahradě mrtvých nymf
vidím stát jen sama sebe

V zahradě mrtvých nymf
listí padá do útrob země
v zahradě mrtvých nymf
vidím stát jen sám sebe

v zahradě mrtvých nymf
v zahradě mrtvých nymf

V zahradě mrtvých nymf
mlha padá na hroby smutku
v zahradě mrtvých nymf
vidím odlesky svých vlastních skutků

V zahradě mrtvých nymf
noční vítr tiše mi šeptá
v zahradě mrtvých nymf
na můj smutek nikdo se neptá