Interitus

Srdce Krále

Rubín

Tam v zahradě,
kde slyším zpívat mrtvé nymfy
vidím oči Tvé
zrcadlí se v temné vodě

Tvá poslední růže
v Tvých dlaních uvadá
spatříš jméno mé
v odlesku havraního letu

Svou dlaní rozčeřím vlnky téhle vody
spatřím temné stíny jak tančí v rohu zahrady
a rubín tiše září, tak krvavě v očích Tvých
jak modlitbu poslední vložím jej do záhybů…svého pláště

Tak se démon tiše vplížil do stěn tohohle konventu
v bezesných nocích vidím, jak rubín ve tmě září
slyšíš můj hlas? Já ukážu Ti krajinu smrti
snad slyším vítr sténat, v hlubinách v stínu skal
ovládnu Tvou mysl, vím, že slyšíš můj hlas
nevím, zda Bůh je jen stín, stín těch mých bezesných nocí
nakloním váhy posledniho soudu, pro Tebe…..Miriam

Tvůj hlas slyším v útrobách svých, vím, že je to hřích

Srdce Krále

Tak propastně ztraceni
v hlubinách Krále
mrtvi ve svém
vlastním nezrození

Já vstávám do mlhavého rána
a vidím jen věže katedrál
srdcem Krále přivolávám déšť
tyrkysový déšť ve své věčnosti

Já dýchám vlahou páru
při mrazivém bílém úsvitu
srdcem krále přivolávám déšť
tyrkysový déšť ve své věčnosti

Řeka věčně zamrzlých přání

Nemám nic a mé dlaně jsou prázdné
Nemám nic a nemáš mi co vzít
Nemám nic co bych mohla skrýt

Nemám nic jen řeku svých přání
Prolomím ledy a zvony zazní
Prolomím ledy, zazní v úsvitu

Hra osudů

Svatí na nebi, zástupy andělů
skrývají v dlaních svých minuty životů
snad ďábel rozdrtí smrtící sevření
a stovky osudů, jak slepých havranů
míjíme ve snech svých, tak tiše, po špičkách
chladivé obrysy, zrcadel rozbitých
ve stínech ukryti, v zahradách tajemných
slyším jen tanec …tanec mrtvých růží

Naděje

Zlodějské straky roztáhly křídla nad krajem … roztáhly křídla
a černé mraky jistota příštích dní …. a černé jsou
já jsem zde taky, nikdo mě nevnímá ….a jsem zde taky
vidím jen vrány jak krouží nad hlavami lidí
letí do brány příštích dní

Cesta zářících svící

Ulehám na bílá plátna a dýka vjíždí do srdcí mých
s Tvou pomocí dýchám snáz a krev stéká do snů mých

Láska je smrtí v temnotách, úsvit v dálkách, krajinách
bez ohňů a bez úsvitů, jen cesta zářících svící

Korouhev

Dýchám do dlaní, já roztáčím svět
roztáčím svět jako malou korouhev
a slovům dáme dýky své
které zabíjí ve jménu staletí